uleva
Osobní konzultant – Praha
český
English
Úvodní stránka     O mně     Služby     Akce     Proč já     Reference     Články     Otázky a odpovědi     Kontakt

Hněv


Hněv
 
Hněv je jedna z emocí a je to emoce, která je nám zpravidla velmi nepříjemná. Můžeme o ní rozhodně říct, že nepatří mezi pozitivní emoce. A když se někdo dopracuje do stavu, kdy se hněvá převážnou většinu času svého života, není to určitě nic příjemného ani pro něj, ani pro jeho okolí. Jsou lidé, kterým je hněv natolik nepříjemný, že se vyhýbají jakémukoli konfliktu nebo i jen trochu ostřejší výměně názorů. To může vést k tomu, že takový člověk celý život jen ustupuje, nechává si své názory pro sebe a cítí se nešťastný. V důsledku toho často nežije podle svých přání, těžko se prosazuje v práci i osobním životě.   

Proč je nám hněv tak nepříjemný?

Kdybychom uspořádali emoce do škály, hněv by stál  mezi negativními emocemi poměrně vysoko. Pod ním bychom našli mnoho dalších emocí. Abych jmenovala alespoň některé: skryté nepřátelství, strach, zoufalství, žal, apatie. Zpravidla na nás člověk, který se bojí, nepůsobí ani zdaleka tak nepříjemně jako člověk, který se hněvá, zlobí se na nás nebo se vzteká. Je to proto, že hněv je emoce směrovaná ven a tudíž směrem k nám. Když se člověk bojí, má tendenci se z prostoru stáhnout, zatímco když se hněvá, má tendenci útočit na své okolí. A proto na nás tato emoce působí tak nepříjemně, jak na nás obvykle působí.

Co dělat, když se někdo hněvá, vzteká nebo srší nenávistí?

Pravdou je, že s takovým člověkem se nedá  rozumně argumentovat. To ostatně není možné ani v nižších emocích. Tam to někdy ale není tak očividné. Například člověk ve strachu má tendenci s námi navenek souhlasit, abychom ho neohrožovali. Ale není to skutečný rozumný souhlas. Je to takový souhlas ve smyslu: jasně, souhlasím, jen mě nechte být. Naopak rozhněvaný člověk je v tu chvíli naprosto přesvědčen o své pravdě a žádné argumenty ho nemohou přesvědčit o opaku a nebude s námi souhlasit ani naoko. Tudíž ve chvíli, kdy je na nás někdo rozčilený, řve a má tendenci útočit, není řešením snažit se ho o čemkoli přesvědčit. Nejlepší je nechat ho se vyvztekat a promluvit si s ním, až ta bouře přejde. Pokud má v takovou chvíli sklon i k fyzickému násilí, pak je nejlepší vyklidit i prostor a vrátit se, až hněv vyprchá.

Jak ovládat vlastní hněv?

Někdy je hněv naprosto oprávněný. Když vás někdo právě okrádá, je naprosto v pořádku se na něj zlobit. Ale pokud máme sklony vybuchnout kvůli každé maličkosti, stáváme se tak trochu nepříčetnými, když není umyté nádobí, děti neudělají věci v okamžiku, kdy je o ně požádáme, jsme extrémně netrpěliví, pak už je dobré na sobě zapracovat. Protože když s tím nebudeme nic dělat, můžeme si snadno zničit jak pracovní, tak osobní vztahy a život s námi může být pro ty, které máme rádi, docela peklem. Existují jednoduchá cvičení, která mohou člověku pomoci naučit se své reakce ovládnout do té míry, že nutkání vybuchnout, vztekat se a zuřit, zmizí. Tato cvičení vychází z principu, že to, co člověk dokáže pohodlně pozorovat a čemu dokáže pohodlně čelit, nezpůsobuje impulsivní jednání a chování. Osoba zpravidla zuří, vzteká se a zlobí se v určitých situacích. U každé takové situace lze cvičením dosáhnout toho, že jí osoba bude nakonec schopná pohodlně čelit, a díky tomu ji dokáže také pohodlně zvládnout, aniž vybuchne. Mimochodem, tuto schopnost by měl mít každý člověk, který pracuje s lidmi.

Když už je člověk malou pochodující sopkou, která má jen jen vybuchnout, pak je to důsledek mnoha nashromážděných nepříjemných zkušeností z minulosti, které nevyřešil. Když člověk chce svůj hněv nejen ovládat, ale ze života skutečně nenávratně odstranit, pak je řešením terapie.  Nevyřešené negativní zkušenosti z minulosti vytvářejí negativní energii, které se říká náboj. Když se na ně dokážeme s pomocí terapeuta podívat, tento náboj se vybije, a tudíž už se neprojevuje a nemůže naše jednání a chování ovlivňovat a zasahovat do nich.    

Když se v manželství stane z lásky hněv

Když se z manželského svazku vytratí láska a partneři jsou na sebe převážně nahněvaní, zlobí se jeden na druhého téměř bezdůvodně nebo kvůli drobnostem, pak je mezi nimi hodně nevyřčených věcí. Nemusí jít hned o nevěru, i když ta v tom samozřejmě může hrát roli také. Vzájemné výčitky a obviňování ničemu nepomohou. Řešením je obnovit mezi manželi důvěru a čestnou komunikaci. Cestou k tomu je, vzájemně si říct, co jeden druhému udělal a zatajil. Nejde o to, že manželka řekne manželovi, co všechno jí podle ní udělal a manžel jí, co ona udělala jemu. To by manželský problém jen prohloubilo. Jde o přesný opak: manželka by měla říct manželovi, co udělala a zatajila jemu, a manžel by měl říct jí, co udělal a zatajil on. Přestože se to může zdát těžké a neřešitelné, lze to udělat. Není ale nejlepší nápad, aby se do toho manželé pustili sami. V takové komunikaci by se totiž měli manželé střídat, aby jeden nepřeválcoval druhého tím, co mu všechno řekne. Zároveň oba potřebují pomoc, aby dokázali informace od svého partnera přijmout a vypořádat se s nimi. Takže nejlepší je svěřit se do rukou terapeutovi, který je na takovou práci s partnery školený. Pokud na počátku vztahu byla mezi partnery skutečná láska, pak ji lze spoluprací s takovým terapeutem obnovit.
Vztekající se dítě

Nejlepším řešením je nechat dítě se vyvztekat. Zpravidla ho to rychle přejde. Pokoušet se zastavit jeho vztek hrozbami nebo tresty může dobu vztekání jen prodloužit. Jako rodiče můžeme také vypozorovat, co vztekání dítěte způsobuje. Může jít například o to, že se dítě vzteká, kdykoli ho násilím odtáhneme od hry, kterou se právě se zájmem zabývá. Pak můžeme změnit svůj vlastní způsob zvládání dítěte. Jiný případ může být, že se dítě vzteká, když mu nechceme dovolit něco, co by pro něj ale nebylo bezpečné. Tady přichází na řadu trpělivost a vysvětlení. Uvedené příklady samozřejmě nejsou jedinými možnými důvody toho, proč se dítě vzteká.

Lze udělat i něco jiného, než čekat, až hněv odezní?

Existuje škála emocí. Tato škála obsahuje všechny emoce, ve kterých lidská bytost může být. Je možné se jednotlivé emoce naučit dobře rozpoznávat. Pokud dokážeme emoci druhého člověka jednoznačně určit a víme, která emoce je na škále emocí výš než ta, ve které se nachází, potom můžeme rozhněvaného člověka „vytáhnout“ do emoce vyšší. Naučit se s emocemi pracovat není příliš obtížné. A můžeme tak člověku pomoci nejen z hněvu, ale také ze strachu, žalu nebo apatie. Pokud vás tato škála a práce s ní zajímá, napište si o bližší informace nebo požádejte o bezplatnou úvodní konzultaci.

Život s člověkem, který se téměř neustále hněvá

Život s takovým partnerem může být víc než strastiplný. Některá manželství si v tom libují a říkají, že mají Itálii. Pokud to oběma partnerům opravdu vyhovuje, pak nic proti tomu. Většinou je to ale tak, že druhý z partnerů ve vztahu skutečně trpí. Pokud si například muž, který je převážně v emoci hněvu, vezme za manželku ženu, která je převážně šťastná a nadšená, nedopadne to tak, že ona ho svou radostí zvládne. To může fungovat krátkodobě. Po pár letech společného života můžeme často najít původně šťastnou mladou ženu jako ženu ustrašenou a utrápenou. Přetrvávající a opakující se hněv partnera ji totiž z jejího nadšení postupně stáhne a ona se s ním začne hádat a postupně může z hádek přejít k pláči a následně se dostat až do apatie. Určitě je škoda si ničit vztahy a ničit životy lidí, které má člověk rád.
Přiznat si, že něco není v pořádku, není slabost, ale naopak. Když si člověk přizná, že v jeho životě není něco tak, jak by sám chtěl – třeba jeho hněv – má šanci svůj život změnit. Není to krásná výzva?  
 
 





Autor: Milena Bildová


abgrenzung

Bezplatnou Konzultaci
... nebo vyplňte tento formulář
a nechte si e-mailem zaslat bezplatné zhodnocení a návrh řešení vaší situace:

Jméno:
E-mail:
Vaše situace:
 

abgrenzung

Kontaktujte mne a domluvte si bezplatnou konzultaci


© Milena Bildová / Telefon (00420) 222 783 144 / Mobilní telefon: (00420) 604 328 800 / Adresa: Vamberská 263, 199 00 Praha 9