uleva
Osobní konzultant – Praha
český
English
Úvodní stránka     O mně     Služby     Akce     Proč já     Reference     Články     Otázky a odpovědi     Kontakt

Hypnóza

 
HYPNÓZA

Vědomí versus podvědomí


Co to je hypnóza a jak souvisí s naším vědomím a podvědomím? Pojďme se na začátek podívat blíže na hypnózu samotnou.

Definice: Změněný stav vědomí podobný spánku anebo působící dojmem bdělosti, navozený zpravidla uměle druhou osobou (hypnotizérem). Hypnózu charakterizuje zvýšená ovlivnitelnost (sugestibilita), koncentrace pozornosti, závislost a poslušnost k pokynům hypnotizéra. Pomocí hypnózy lze ovlivnit zejména pacientovo vnímání, paměť, vegetativní (pozn.: týkající se růstu a životních funkcí) funkce. Je součástí terapie některých duševních poruch, využívá se při léčbě závislostí a podobně. (Encyklopedie Diderot, 1999). Slovo pochází z řeckého hypnos (spánek).

Psychologický slovník ji definuje: Uměle navozený, spánku podobný stav vyznačující se zvýšenou sugestibilitou a hyperkoncentrací (pozn.: hyper- znamená nadměrný) pozornosti. Projevuje se ztrátou Já, pasivitou, poslušností k příkazům hypnotizéra. Někdy se používá k terapeutickým účelům.

V definicích najdeme, že jde o stav podobný spánku. V čem se tedy spánek a hypnóza liší? Jak uvádí paní Růžena Augustinová:

Hypnózu charakterizují:


  • selektivní zvýšení pozornosti vůči zadané sugesci
     
  • hypnotizovaný slyší každé slovo a každý šelest
     
  • je snížena jeho kritičnost
     
  •  jeho vědomí je zúžené ale bdělé
     
  •  pacient si prožitky z hypnózy pamatuje, pokud mu není výslovně sugerováno, že si je pamatovat nebude. (má pozn.: To ale neplatí pro hluboký hypnotický trans, po kterém si pacient prožitky z hypnózy nepamatuje. Jiné zdroje uvádí, že i když si pamatuje, může mít problém rozlišit realitu od představy nebo vzpomínky.)
     
  •  hypnotizovaný reaguje na oslovení

Spánek charakterizují:

  •  pozornost vůči čemukoli prakticky mizí
     
  •  vnímání je prakticky utlumeno
     
  •  úplně mizí kritičnost
     
  •  vědomí je utlumeno
     
  •  mizí orientace
     
  •  vzpomínky ze stavu spánku chybí
     
  •  člověk nereaguje na oslovení
Trocha historie

Již ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu Sumerové. V té době speciálně vyškolení lékaři z řad kněží léčili nemocné použitím sugescí ve spánku. Hinduističtí fakíři a jogíni již ve druhém tisíciletí př. n. l. používali hypnózu ve svých meditačních praktikách. Používala se také v Egyptě a Řecku. Za zmínku stojí také Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 - 1541), zvaný Paracelsus. Učil, že rozhodujícím činitelem jakéhokoli uzdravení je „lékař v nás“. Uváděl, že mniši v Korutanech léčí nemocné tak, že je nechávají pohlížet do zářící křišťálové koule. Nemocní prý potom obvykle upadnou do hlubokého spánku. Ve spánku dávají mniši nemocným sugesce potřebné k uzdravení, a to prý také většinou nastává.

Použití hypnózy dnes

Dnes se hypnóza využívá k léčbě různých závislostí, fobií, k tomu, aby se člověk dostal k dřívějším událostem, které jsou mu za bdělého stavu nedostupné, a odstranil tak různé bloky, které mu brání ve šťastném a spokojeném životě. Používá se také v medicíně jako anestetikum (zejména pro lokální umrtvení), neboť má méně vedlejších účinků než klasická narkóza a jiná anestetika.

Vědomí a podvědomí

Musím přiznat, že téměř ve všech materiálech, které jsem k hypnóze četla, jsem narazila na zmatek v pojmech Já, Vědomí a Podvědomí. Krásně to ilustruje následující věta: „Naše podvědomí je chytřejší než my sami. Ví, co je pro nás nejlepší, je naše originální neopakovatelné já.“ Když si tuto větu přečtu, naprosto mi není jasné, jak může být mé originální neopakovatelné já chytřejší než já sama. Někde je zase podvědomí v závorce uváděné jako vědomí. Myslím, že člověk by v těchto pojmech zmatek mít neměl. Pojďme se na ně tedy podívat blíž.

Podvědomí: v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jímž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění. Psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomými. (Encyklopedie Diderot, 1999)
Mohli bychom tedy říci, že podvědomí je soubor těch vjemů a prožitků, které jsme z nějakého důvodu potlačili a jsou nám tudíž běžně nedostupné jako vzpomínka. Nicméně existují a tudíž mohou na náš život mít nějaký vliv. Na druhou stranu si je můžeme uvědomit, což je dobrá zpráva.

Vědomí: psychologická definice je: a) v užším smyslu určitý stupeň bdělého prožívání (na rozdíl od bezvědomí) b) v širším smyslu znalost souvislostí (vím, proč cítím, myslím to, co cítím, myslím si). Vědomí má tři dimenze, a to niternost prožívání, předmětné vnímání (vědění o něčem, chápání, uvědomování si) a sebereflexi (uvědomování si sebe sama). Při porušení vědomí dochází ke stavu podobnému spánku. (Encyklopedie Diderot, 1999)
„Lidsky“ bychom mohli říct, že vědomí je uvědomování si okolního světa a sebe sama ve vztahu k okolnímu světu.

Já: já je vlastně osoba sama, je to identita, která je určitým jedincem. Je to to, co si je vědomo, že si je vědomo.

Ve výše uvedené větě, kterou jsem uvedla pro příklad, se zjevně zaměňuje pojem podvědomí za skutečné já a pojmem „my sami“ se zřejmě míní kombinace vědomí i podvědomí. Protože to, jak se osoba v životě projevuje, jak žije, je ve skutečnosti ona sama, na nějakém stupni vědomí (uvědomování si), plus vliv jejího podvědomí (zážitků, kterých si není plně vědoma) na její jednání.

Shrnula bych to asi takto: ve skutečnosti jsme to my, kdo řídí náš život, a to včetně tělesných procesů. Jsme si toho více nebo méně vědomi. A to, co způsobuje neoptimální fungování našeho života – ať po psychické nebo fyzické stránce, je naše podvědomí.

Takže hypnóza se snaží spojit naše já s naším podvědomím, případně sugescí ovlivnit vliv našeho podvědomí na náš život.

Může hypnóza skutečně někoho přimět udělat to, co by jinak nikdy neudělal?

Podle různých zdrojů hypnotizér nemůže člověka přimět udělat něco, co je v rozporu s jeho morálními zásadami. To znamená, že hypnotizér nemůže jednoduše někomu vložit sugesci, aby např. někoho zastřelil. Pokud by to bylo v rozporu s morálními zásadami hypnotizovaného, tak by to prostě nejen neudělal, ale hypnóza by se přerušila a člověk by se z hypnotického spánku okamžitě probudil.

Tahle věc má ale jeden háček. Předpokládá znalost morálních zásad hypnotizovaného. Ale přes všechno, co může člověk o svých zásadách říkat, stejně může mít hluboko v sobě ukryté nejrůznější úvahy a „choutky“, se kterými může i velmi úspěšně v životě bojovat a potlačovat je, nicméně mohou být přítomné. Tím myslím, že v jeho podvědomí mohou být hranice toho, co by udělal, jiné, než podle kterých ve skutečnosti zjevně žije.

Profesionální hypnotizéři určitě obvykle nevkládají lidem sugesce ve směru páchání kriminálních činů. Nicméně nezkoušela bych to ani jako experiment. Aby si něco takového mohl člověk dovolit, musel by napřed skutečně plně ZNÁT obsah podvědomí hypnotizovaného.

Sugesce versus vědomí

Jedna z věcí, s nimiž hypnóza pracuje, je sugesce. Sugesce je definovaná jako: podmanivé působení, vliv na něčí myšlení, cítění, vůli, jednání probíhající zpravidla mimo rozumovou a volní oblast. (Slovník cizích slov). Původ slova je z latinského suggestio. Sugerovat (vnukat) pak z latinského suggerere, což znamená podkládat.

Sugesce ve formě příkazu vložená do povědomí člověka ho může potom ovlivňovat mimo jeho volní kontrolu a mimo jeho skutečné vědomí. Samozřejmě, když jsou příkaz a představa pozitivní, zdá se to v pořádku. Ale pořád je to něco, co nás ovlivňuje mimo naši vlastní kontrolu. Netvoříme tedy potom to, po čem toužíme (např. ideální postava nebo úspěch atd.) vědomě.

A pokud již máme v minulosti ve vztahu k tomu, čeho chceme dosáhnout, nějaké protichůdné rozhodnutí, např. že nikdy nezhubneme nebo nikdy nebudeme bohatí, tak nová sugesce ve formě, že jsme bohatí nebo štíhlí jak proutek, stojí potom proti našemu starému rozhodnutí, kterého si možná jen nejsme plně vědomi nebo si nejsme vědomi, toho, kdy jsme se tak poprvé rozhodli. Fakticky tak může nastat konflikt našich rozhodnutí a získané sugesce. A pokud neznáme ani přesnou formulaci sugesce, ani našich starých závěrů a úvah, můžeme mít jen další problém, protože na nás působí jak naše staré rozhodnutí, tak nová sugesce.

Ve skutečnosti si můžeme sami vytvořit na vědomé úrovni zcela jasnou představu toho, čeho chceme dosáhnout a dosáhnout toho. Anebo to zase vědomě zrušit, pokud dojdeme k závěru, že už to nechceme. Pokud se nám to nedaří, cesta může být, podívat se na naše minulá rozhodnutí ve vztahu k tomu, čeho se snažíme dosáhnout, uvědomit si je a tím zrušit jejich vliv. Je to podstatně účinnější, než vložit do podvědomí sugesci.

„Přeprogramovat“ mysl pomocí sugescí, ať už vlastních nebo od někoho jiného, je myšlenka krásná a určitě za ní stojí úmysl člověku pomoci. Ale program, i když nový a lepší, stále zůstává programem. A aby se změnil, je potřeba nový program. Určitě si dovedete představit, jak by vypadal váš počítač, když byste do něj nahrávali stále nové verze programů, aniž byste vymazali ty původní. Výsledkem takového počínání u člověka není skutečně vědomý, svobodný člověk, schopný měnit svá rozhodnutí na základě vlastní svobodné vůle, ale člověk, který je ovládán různými typy příkazů, které navíc často stojí i proti sobě.

Má hypnóza nějaká rizika?

Nejsem expert na provádění hypnózy. Ale pojďme se na to podívat jen z hlediska základních informací. Hypnóza určitě má své místo a funkci při zkoumání lidské mysli, nebo když je používaná jako anestetikum (pokud je po prováděném zákroku vložený příkaz opět zrušen).

Myslím, že základním problémem (pokud to tak mohu nazvat) hypnózy je to, že pracuje s člověkem ve sníženém stavu vědomí, kdy je náchylný k sugescím a poslušnosti vůči hypnotizérovi.

Když se vrátíme k charakteristikám hypnózy, tak prožitky z hypnózy si hypnotizovaný pamatuje (s výjimkou hluboké hypnózy), pokud mu není sugerována myšlenka, aby si je nepamatoval. Z tohoto hlediska je třeba vědět, kdo s vámi opravdu pracuje a je to o etických a morálních zásadách hypnotizéra. Musíte prostě vědět, že vám nebude spolu s danou sugescí sugerovat i její zapomnění. Vzhledem k tomu, že při hypnóze slyší hypnotizovaný všechna slova a každý šelest a zároveň se snižuje jeho kritičnost a jeho vědomí je utlumené (tudíž nedokáže jasně rozlišovat a vyhodnocovat vjemy), může dojít i k nechtěné sugesci na základě okolních zvuků nebo slov z okolí.

Zároveň je třeba opatrnost při formulaci sugescí, protože špatně formulovaná sugesce může mít ve skutečnosti destruktivní důsledky. Např. formulace: „úspěšně a snadno hubnu“, může sice vést k tomu, že člověk ztratí svou nadváhu, ale může hubnout dál i poté, co to už vůbec nepotřebuje a podlomit si tak zdraví. Zejména tehdy, kdy si není formulace sugesce vědom a tudíž ji nemůže vědomě zrušit nebo přeformulovat.

Skutečně jsou nám údaje z našeho podvědomí bez hypnózy neodstupné?

Na první pohled se to tak jeví. A zejména bolestivé zážitky jsem schopni natolik vytěsnit z dosahu vlastního vědomí, že to vypadá tak, jakoby se nikdy nestaly. V důsledku toho můžeme trpět fyzickými i psychickými problémy, jejichž příčny nám zůstávají neznámé.

Ale není pravda, že se k nim vůbec nelze dostat nebo že jedinou cestou je hypnóza. Každý člověk má ve skutečnosti schopnost se k minulým prožitkům vrátit. A to při plném vědomí. Potřebujeme k tomu jen člověka, který nás k nim dokáže pomocí komunikace přivést a pomůže nám se na ně podívat.

Můžeme tedy změnit svůj život a to, co nás trápí, i bez hypnózy?

Jak jsem se právě zmínila, do našeho podvědomí se podívat můžeme. Chce to jen kousek odvahy a pomocnou ruku, která nás jím provede. Ve chvíli, kdy odhalíme tajemství našeho podvědomí, odhalíme ty skryté vlivy, které náš život negativně ovlivňují. A potom jsme schopni takové věci dostat zpět pod vlastní kontrolu a jsme schopni tvořit svůj život podle svých snů.

Kdysi mi jeden klient řekl, že přišel na to, že když něco chce, tak podle toho musí žít. Např., když chce někdo být štíhlý, měl by se podívat na to, jak žijí štíhlí lidé a žít podle toho. Logické, že? Štíhlí lidé se obvykle nepřejídají, v jejich životě je nějaký pohyb atd. atp. Někdy stačí trochu vůle a disciplíny a jde to. Když to nejde tak jednoduše, tak je potřeba podívat se na minulá rozhodnutí a najít to, co tomu brání. A udělat rozhodnutí nová, vědomá a vlastní. Naprosto souhlasím s myšlenkou Paracelsa, že činitelem uzdravení je „lékař v nás“. Ale skutečně v nás, ne do nás vložený.





Autor: Milena Bildová


abgrenzung

Bezplatnou Konzultaci
... nebo vyplňte tento formulář
a nechte si e-mailem zaslat bezplatné zhodnocení a návrh řešení vaší situace:

Jméno:
E-mail:
Vaše situace:
 

abgrenzung

Kontaktujte mne a domluvte si bezplatnou konzultaci


© Milena Bildová / Telefon (00420) 222 783 144 / Mobilní telefon: (00420) 604 328 800 / Adresa: Vamberská 263, 199 00 Praha 9