uleva
Osobní konzultant – Praha
český
English
Úvodní stránka     O mně     Služby     Akce     Proč já     Reference     Články     Otázky a odpovědi     Kontakt

Jak se učit

 
Jak se učit

Mám velmi ráda Jana Wericha, a proto si dovolím začít jeho citátem: „Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti“. Ano, ale co znamená skutečně vědět? Jsou to pouhé znalosti? Kdo skutečně v nějaké oblasti ví, své vědění také umí použít.

Někdo může mít pocit, že schopnost se učit se týká jen dětí a studentů. Ale žijeme v době, kdy mnoho lidí potřebuje zvýšit kvalifikaci, i kdyby jen proto, aby si udrželi práci nebo získali novou. Ať chceme nebo ne, je to doba rychlých změn a pokroků a pokud nejsme ochotni se učit nové věci, tak rychle zaostáváme a zůstáváme vzadu. Třeba lékař, který se nebude dál vzdělávat ve svém oboru, může skončit tak, že nebude schopen svou praxi vůbec vykonávat nebo se stane tak trochu nebezpečným pro své pacienty. Nebude totiž znát nové léky ani jejich rizika. Ani oblast našich zájmů a koníčků nás v tomto směru nešetří. Jako příklad si můžeme vzít fototechniku a zpracování fotografií, nejrůznější sportovní vybavení, vybavení kuchyní atd. Nemluvě o možnostech, které nám při nedostatku vzdělání mohou zůstat utajeny. Bez lidí, kteří se bez ohledu na věk dál vzdělávají, bychom neměli možnosti transplantací orgánů, neměli bychom vlaky, letadla ani auta. I přesto že ne každý z nás bude vynálezcem, pro úspěšné zvládnutí osobního i pracovního života se schopnost učit stává nezbytnou.

K napsání tohoto článku o problémech s učením mě ve skutečnosti přiměla situace, kdy jsem se na netu setkala s nabídkou učení se pomocí analogie. V podstatě šlo o to, že u zkoušky člověk zpravidla v nějaké poloze sedí, má na sobě určité oblečení, a když se bude ve stejné poloze a oblečení učit, pomůže mu to si u zkoušky vzpomenout na to, co se učil. Kdyby mi teď bylo sladkých sedmnáct a potřebovala jsem se učit na zkoušky z předmětů, které mi vůbec nic neříkají, tak by mi to rozhodně přišlo jako dobrý trik. Ale celkem mě pobavila představa, že bych se například učila efektivní techniky kydání hnoje. A jakožto správná žena bych na zkoušku vyrazila v šatech a lodičkách, takže bych se v nich podle této rady také učila. Na zkoušce bych možná uspěla, ale jak v praxi? V lodičkách a šatech bych asi hnůj kydat nešla a v holínkách a teplácích bych si zase možná nevzpomněla, jak na to. A tím se dostávám k první věci, která nám může v učení dělat potíže. A týká se to jak dospělých, tak dětí.

Tou věcí je ÚČEL. Ten důvod, pro který se danou věc učíme. U dospělých je to jednodušší, protože jako dospělí se většinou pouštíme do studia proto, že se nějakou věc chceme opravdu naučit nebo ji potřebujeme pro práci. Jen v případech, kdy nás například šéf vyšle na nějaké školení, může být naším jediným účelem to tam nějak přetrpět. Takové studium bez účelu nebo s účelem projít u zkoušky přináší maximálně dobrou známku, ale časté následné selhání v praxi. S tímto problémem v učení se setkáváme často u dětí a studentů. Buď chtějí projít u zkoušky, nebo mít prostě dobrou známku, ale ve skutečnosti jim daný předmět nic neříká. A zejména malé děti většinou ani nevědí, k čemu jim ten který předmět může v životě být. Přestože by to měla být záležitost školy, jen málokterý učitel se namáhá dětem napřed vysvětlit, k čemu se budou učit český jazyk, matematiku, fyziku atd. Přitom vědět, proč se daný předmět učím, jak a k čemu ho mohu v životě použít, je základním předpokladem ochoty se daným předmětem vůbec zabývat. V dnešní době může být vysvětlení účelu a použití daného předmětu celkem oříšek. Děti například namítají věci jako že pravopis znát nepotřebují, protože počítač jim to opraví. Jako rodiče musíte být tudíž vynalézaví a vědět a umět dítěti ukázat, že kontrola pravopisu v mailových softwarech a ve Wordu je fajn, ale není dokonalá a člověk sám musí především vědět, jak by to mělo být. Na podobné námitky můžete samozřejmě narazit i u dalších předmětů.

Dalším problémem při učení může být snaha učit se nazpaměť (to úzce souvisí s učením se na zkoušky) a studium způsobem, kdy něco čteme bez jakékoli představy o tom, JAK TO FUNGUJE NEBO VYPADÁ V PRAXI. Při studiu by člověk měl mít představu o tom, jak daná věc může fungovat v životě, nebo jak by ji mohl ve svém životě použít. Zejména děti je třeba nezahltit přílišným množstvím teorie bez představy o tom, jak věci vypadají nebo jak fungují. Studium pro samotné studium bez skutečného následného využití je svým způsobem plýtvání časem.

Pokud tedy člověku nejde jen o úspěšné složení zkoušky, měl by studovanému předmětu opravdu rozumět. Bez skutečného pochopení může sice umět perfektně odříkat, co si přečetl, ale v praxi mu taková znalost moc nepomůže. Kdykoli člověk při studiu narazí na něco, čemu nerozumí, má pocit, že se v textu „ztrácí“, utíká mu pozornost, pak by si to, co mu není zcela jasné, měl objasnit. Existuje několik metod toho, jak najít, čemu člověk opravdu nerozumí, a jak si to dobře objasnit. Výsledkem není člověk, který umí odříkat zpaměti dlouhé pasáže textů a citovat každého klasika, ale člověk, který studovaný předmět umí skutečně použít v praxi. Protože už je za námi doba, kdy jsme byli placeni podle dosaženého stupně vzdělání, a často jsme placeni za to, jak dobří ve své práci jsme, je poměrně důležité takového porozumění dosáhnout. A často nejde jen o to, že člověk nerozumí něčemu v textech k danému předmětu. Mnohokrát nechápe ani o čem je předmět samotný. Vzpomínám si, jak jsem učinila „objev století“. Po zhlédnutí filmu Čistá duše (film inspirovaný autentickým životním příběhem Johna Forbese Nashe ml., nositele Nobelovy ceny za ekonomii. V roce 1947 byl John přijat na prominentní univerzitu v Princetonu s pověstí zcela mimořádně talentovaného matematika...) jsem naprosto nechápala, jak například teorie hlavního hrdiny o skupinách souvisí s matematikou. Tak jsem zabrousila do pořádného slovníku a zjistila, co to vlastně matematika je. Najednou mi bylo naprosto jasné, proč se někteří matematici propracovali k teoriím o fungování celého vesmíru a dokonce k teoriím o existenci Boha. U dětí bych tento problém naprosto nepodceňovala. Ve skutečnosti jim může nějaký školní předmět dělat potíže už proto, že nechápou, o čem vlastně je. Někdy nemusí ani pořádně rozumět tomu, co je to škola.

Jak se učit – tipy a triky

Neposkytnu vám zde návod na to, jak magicky a bez práce zvládnout všechny zkoušky. Ale jsou tipy a triky, které můžete použít na to, abyste to, co studujete, skutečně znali a uměli v životě použít, aniž byste se museli ke studované látce vracet.
  •  Ujasnit si, proč chcete daný předmět studovat a jak ho chcete využít ve svém životě
  •  Porozumět tomu, o čem daný předmět opravdu je
  •  Nastudovat si k danému předmětu základy
  •  Studovat tak, abyste všemu, co čtete, skutečně rozuměli
  •  Nestudovat pro studium samotné, ale s otázkami jako: „Jak to mohu v životě použít?“, „Jak se to vztahuje na život?“, atp. Někdy tak můžete zjistit i to, že to, co právě čtete, nedává ve skutečnosti smysl nebo to není použitelné a že byste se měli poohlédnout po jiné učebnici.

Pomoc s učením dětem


V první řadě je třeba dítěti pomoci pochopit, co který předmět v jeho školním rozvrhu znamená. A hned za tím následuje vysvětlení jeho účelu, tak aby dítě pochopilo jeho význam pro svůj život. Může to sice spotřebovat nějaký čas, ale rozhodně to za to stojí. A kdykoli má dítě s nějakým předmětem potíže, snažit se mu pomoci najít to, čemu nerozumí, co mu není reálné, co si nedokáže představit, a pomoci mu s objasněním.

V případě specifického problému, se kterým byste chtěli pomoci, nebo pokud máte zájem o přesné metody, které můžete pro úspěšné studium použít, mě kontaktujte. Ráda vám pomohu.





Autor: Milena Bildová


abgrenzung

Bezplatnou Konzultaci
... nebo vyplňte tento formulář
a nechte si e-mailem zaslat bezplatné zhodnocení a návrh řešení vaší situace:

Jméno:
E-mail:
Vaše situace:
 

abgrenzung

Kontaktujte mne a domluvte si bezplatnou konzultaci


© Milena Bildová / Telefon (00420) 222 783 144 / Mobilní telefon: (00420) 604 328 800 / Adresa: Vamberská 263, 199 00 Praha 9