uleva
Osobní konzultant – Praha
český
English
Úvodní stránka     O mně     Služby     Akce     Proč já     Reference     Články     Otázky a odpovědi     Kontakt

Neuro Restart

 
NEURO RESTART

V poslední době se stává velmi populárním Neuro restart. Je to technologie k tomu, jak „vymazat“ staré „programy“ v našem mozku a nahradit je novými. V podstatě se skládá ze dvou částí. Jednou částí jsou rezonanční nahrávky. Vynálezcem této technologie je pan Peter Chappell z Velké Británie. Je to homeopat, který např. od roku 2002 úspěšně léčil v Etiopii lidi postižené AIDS. Takže jde bezpochyby o člověka, kterému leží na srdci život lidí na této planetě, a za to mu jistě patří velký dík. Já sama jsem rozhodně zastánce homeopatie a dávám jí přednost před klasickou medicínou.

Jak jsem z dostupných zdrojů pochopila, Neuro restart funguje na základě toho, že nahrávky na míru vysílají vibrace rezonující s programy uloženými v našem mozku a tím mu pomáhají se pročistit a ve finále restartovat s novou „realitou“. Vibrace na míru jsou určeny na základě dotazníku a stačí ho vyplnit on-line, obsahuje takové věci jako je rodné jméno, jazyk a jeho vyplnění je prý na cca 12 minut. Bližší obsah neznám. Nejsem vědec, ale jako laikovi mi přijde trochu zvláštní změřit vibrace na základě písemného on-line dotazníku. Nicméně tím nechci funkčnost nijak zpochybnit, protože opravdu nejsem ani homeopat, ani odborník na měření vibrací. Druhou částí Neuro restartu je on-line trénink na 21 dní. Kolegyně pro mě udělala malý průzkum a podle týmu pana Čmolíka nahrávky i trénink fungují samostatně, ovšem každé na jiné úrovni, a proto se doporučuje jejich propojení. Nahrávky jdou velmi do hloubky, čistí programy na vědomé i nevědomé úrovni, jdou až na buňky. Tréninky čistí jen na vědomé úrovni, ale pomocí úkolů si získáváme nové návyky a tím i vytváříme nové programy, které nahrazují ty původní. Trénink je založen na tom, že odhalujeme své programy na vědomé úrovni a pomocí specifických úkolů a v určitém režimu tréninku dochází k přenastavení programů na programy lepší, takové, které nás nebrzdí.

JAK FUNGUJEME, CO MŮŽEME NAZÝVAT PROGRAMEM

Základní předpoklady


Pro mnoho lidí zní výše uvedené určitě krásně. Já s panem Jiřím Vokáčem Čmolíkem, jehož videa jsem zhlédla, v mnoha věcech i souhlasím. Na stránkách Neuro restartu najdete: „Naším posláním je šířit vědění, které bylo po celá tisíciletí privilegiem 1 % lidí vládnoucích vrstev. Vládcem vaší reality je váš mozek a svatá trojice: mozek, srdce a tělo. Vy si určujete svoji vlastní realitu.“

V podstatě naprosto souhlasím s tím, že my jsme tím, kdo vytváří naši realitu. Svět se nám jeví takový, jak se na něj díváme, jak o něm smýšlíme, a podle toho se k nám také chová. A děje se to bez ohledu na to, jestli tomu věříme, nebo nevěříme. Nicméně ve výše uvedeném předpokladu mi naprosto chybí jeden faktor, a to je člověk sám – jako bytost. Přestože pan Čmolík mluví o spiritualitě, tak v jeho celkovém vysvětlení Neuro restartu se o bytosti vůbec nehovoří. Vychází z výzkumů fungování mozku. Kdybychom předpokládali, že člověk je tvor pouze z masa a kostí a veškeré myšlení obstarává jeho mozek, pak by to bylo logické. Ale je tomu opravdu tak? Není to ve skutečnosti tak, že s mozkem pracuje bytost? Není to tak, že bytost myslí a vysílá impulsy, které se potom pomocí mozkových center a nervů přenáší na tělo? Chápu, že z hlediska výzkumů fungování mozku a práce s ním lze různá mozková centra stimulovat nebo naopak potlačovat a to potom ovlivňuje chování jedince. Tělo je relativně složitý organizmus a výše uvedené lze samozřejmě udělat, ale pořád jsme jen na tělesné bázi. Kdo je tedy potom vládcem naší reality? Jsme to my? Je to náš mozek?

Co je to vlastně „program“, odkud se bere a kde je uložen

Souhlasím s panem Čmolíkem v tom, že program si vlastně vytváříme sami na základě svých zkušeností. Já bych „program“ nazvala: souhrn všech našich minulých zkušeností, rozhodnutí a závěrů. Jeho součástí mohou samozřejmě být i závěry a rozhodnutí lidí kolem nás, se kterými jsme souhlasili. Teorie Neuro restartu předpokládá, že všechny programy jsou uloženy v mozku. Hovoří o tom, že tam máme uloženy i zkušenosti a úvahy našich předků. Pokud bychom předpokládali, že žijeme více než jednou – a pokud se nepovažujeme pouze za schránku z masa a kostí, je tento předpoklad celkem reálný – jak by se v našem současném mozku mohly uložit naše vlastní zkušenosti z minulosti? Že bychom si přenášeli mozek z jednoho života do druhého? I kdybychom teď vypustili představu minulých životů, jak by se nám do mozku vešly všechny vzpomínky a zkušenosti z tohoto života? Můžete si udělat malý pokus: zkuste si vybavit okamžik, kdy jste naposledy viděli kočku. Můžete ji vidět jako obrázek? Můžete dokonce cítit její pach, případně slyšet její mňoukání, cítit dotek její hebké srsti? A dívá se na ni váš mozek, vaše tělo nebo vy? Jak by se všechny takové obrázky do našeho mozku vešly? Kde jsou, je otázkou. Lidé, kteří na sobě pracují, o tom mají zpravidla subjektivní realitu. Například je vnímají kolem svého těla nebo hlavy.

Ale není příliš podstatné, kde se takové „programy“ nachází. Podstatné je, že nás mohou ovlivňovat prožitky z minulosti, které nemáme na vědomé úrovni. A tyto prožitky mohou přesahovat rámec jednoho života. Pan Čmolík říká, že kdybychom člověku vyměnili mozek, byl by jiným člověkem. Opravdu by to vyřešilo celou jeho minulost? A stačí nám tedy čištění na vědomé úrovni?

Zvládnutí „programů“ na vědomé úrovni

„Vyčistit programy“ na vědomé úrovni může přinést značnou úlevu a také změnu v životě. Je to proto, že se může podařit tím „vypnout“ vliv podvědomých prožitků, které pod takovými vědomými prožitky leží. Má tedy svou hodnotu a funkčnost. Pokud chceme dosáhnout skutečně rozsáhlé a stabilní změny, pak je ideální vliv podvědomí nejen „vypnout“, ale úplně odstranit, protože bez toho se může v budoucnosti zase „zapnout“.

Emoční mozek a neschopnost změny

Ohledně Neuro restartu mě zaujala informace, že náš emoční mozek říká na všechno nové „ne“, protože je to nové. Za své mnohaleté praxe jsem viděla spoustu lidí, kteří se změnami a příjímáním něčeho nového nemají nejmenší problém. Naopak někteří lidé vyhledávají něco nového neustále. Pokud by to platilo pro každého člověka, pak bychom neměli žádný technický ani civilizační pokrok. Je také pravda, že je i hodně lidí, kteří mají se změnami problémy. A to z nejrůznějších důvodů, od toho, že celkově se nachází v emoci strachu (více o emocích a chronických emocích zde), nebo mají se změnami špatné zkušenosti – něco změnili a doplatili na to. Samozřejmě se nabízí otázka, proč se člověk nachází v emoci strachu, a tudíž se bojí udělat změnu. Důvody jeho života ve strachu ale nemusí mít se změnami ve skutečnosti nic společného.

Svobodná vůle neexistuje

Svobodná vůle neexistuje tam, kde je člověk pod vlivem svých minulých prožitků a ve skutečnosti za něj „rozhoduje“ jeho minulost. Když člověk například někdy přijal lákavou nabídku a byl okraden, při každé další příležitosti bude opatrný. Pokud to proběhne na vědomé úrovni a on vyhodnotí všechny informace, dokáže se svobodně rozhodnout. Pokud se ale taková zkušenost váže na nějaký zážitek spojený s bezvědomím (např. kdy byl okraden a zbit do bezvědomí), může do toho podvědomě zasáhnout tento prožitek a on pak může mít tendenci každou příležitost rovnou odsoudit a každá nabídka pro něj může být bolestivá. Ale nelze říct, že svobodná vůle neexistuje. Jen to tak může vypadat, protože velká většina lidí je do větší či menší míry pod vlivem své minulosti. Nechci nijak vědecky zpochybňovat výzkum, že mozek se rozhodl 15 vteřin předtím, než rozhodnutí udělal člověk. Ale mohlo by to být jednoduše tak, že bytost se rozhodla, pak přešel impuls rozhodnutí do mozku, mozek vyslal signál tělu a tělo zmáčklo příslušný knoflík. Alespoň mě tento experiment nedokazuje, že mozek se rozhoduje za mě.

Jsou jakékoli morální kodexy manipulací?

Pan Čmolík se v tomto duchu vyjadřuje. Samozřejmě, kdyby každý člověk, který chodí po Zemi, uvažoval ve směru největšího možného prospěchu pro sebe, svou rodinu a všechny ostatní, rozhodně bychom žádné morální kodexy nepotřebovali. V současném stavu společnosti je to ale trochu utopie. Pokud bychom každý existující morální kodex začali považovat za pouhou manipulaci, možná bychom na to doplatili ve finále všichni. Rozhodně mi nemusíte věřit, ale podívejte se kolem sebe. Lidé, kteří se v životě řídí desaterem, ubližují svému okolí méně, než lidé, kteří se neřídí ničím. Souhlasím s tím, že v dodržování nějakého kodexu může hrát roli strach z potrestání. To samozřejmě není ideální stav. Ale rozhodně je to lepší, než žádný kodex. Ale závěr si samozřejmě udělejte sami.

Potřebujeme nový „program“ poté, co vymažeme starý?

Podle Neuro restartu si vyčistíme staré programy a nahradíme je novými, lepšími, které nás nebudou brzdit. Ve skutečnosti když se člověk skutečně dostane ke svým „programům“, respektive k zážitkům uloženým v podvědomí a dostane je na vědomou úroveň, může je svobodně využívat jako zkušenost. Už ho dál nemohou podvědomě ovlivňovat. Tady nastupuje svobodná vůle. Když například zjistím, že důvodem problémů s penězi je můj starý závěr, že „chudí lidé jsou šťastnější“, už mám v této oblasti možnost volby: mohu být chudý nebo mohu být bohatý. Člověk si pak může samozřejmě vytvořit jasnou představu toho, že je bohatý a bohatství skutečně dosáhnout. Proč ne. Ale nepotřebuje se na to programovat. Také to neznamená, že v takové oblasti pak nepotřebuje nějaké vzdělání a informace a nepotřebuje na dosažení cíle pracovat. To rozhodně ano. Tady jde v podstatě o cíl celé věci: chceme, aby člověk nebyl ovládán starými „programy“, aby se jich zbavil a byl schopen svůj život řídit sám? Nebo chceme, aby člověk nebyl ovládán starými „programy“, aby se jich zbavil a byl do budoucna ovládán jinými programy? Podstatou tady je, zda jsme ve své podstatě vždy řízeni nějakým programem, nebo zda jsme schopni myslet a fungovat jako svobodné bytosti bez programů na základě našich vlastních rozhodnutí a volby.

Čtyři oblasti života, které člověk řeší

Podle Neuro restartu člověk řeší pouze čtyři oblasti života: vztahy, prosperitu (zdraví a finance), spiritualitu (kam spadá práce - poslání) a čas pro sebe. Souhlasím s tím, že to jsou základní oblasti, které většina z nás řeší a kterým přikládáme největší důležitost. Ale jsou to opravdu jediné oblasti? Kde jsou lidé, kterým leží na srdci životní prostředí? Kde jsou lidé, kterým leží na srdci celosvětový mír? Lidé, kterým není lhostejný osud ostatních? Spadá tohle všechno do spirituality (neboli práce)? Nemyslím si, protože v každém z nás je i kousek zájmu o okolí, ostatní, kvalitu potravin, stav společnosti obecně, stav životního prostředí na celé planetě. A platí to, i když se těmto věcem pracovně vůbec nevěnujeme. Nevím, jestli by se svět mohl opravdu značně zlepšit, kdybychom pracovali na odblokování pouze těchto čtyřech oblastí. Ke zlepšení kvality života potřebujeme ve skutečnosti mnohem víc. Když bychom třeba i zázračně změnili pouze svůj vlastní život, byli bychom bohatí, dařilo by se nám v práci, měli bychom úžasnou rodinu, změnilo by to také svět kolem nás, kdybychom pro to nic nedělali? Kdybychom se zajímali pouze sami o sebe a vlastní prospěch, změnilo by to kriminalitu ve společnosti? Změnilo by to počet drogově závislých? Je pravda, že každý člověk musí začít se změnou toho, co je mu nejbližší, a toho, co ho nejvíc trápí, aby potom mohl pomoci i dalším oblastem života. Každá změna v životě člověka by měla vést k jeho vyššímu vědomí sebe sama a jeho okolí. Dobrý vztah s životním partnerem není jen o tom, jak já se v něm cítím dobře, ale o tom, jak se v něm oba cítíme dobře. Úspěch v práci souvisí také s úspěchem našich kolegů a firmy, ve které pracujeme. Náš vlastní úspěch je spojen s celkovým stavem společnosti, ve které žijeme. Nikdo z nás nežije sám. A platí to i přesto, že si vlastní realitu vytváříme sami. Protože si ji vytváříme všichni. Takže stav celé společnosti je odrazem reality každého z nás. Změnou vlastní reality může člověk měnit realitu lidí kolem sebe tím, jak na ně působí a jak o nich smýšlí. Funguje to. Jenže když bude převážná většina lidí mít realitu „špatnou“, možná nám ten vlastní malý ostrov nebude k dobrému a šťastnému životu stačit.

Co je skutečně základem úspěchu?

Pan Čmolík kromě jiného říká, že ve vtazích jsou dva momenty Neuro restartu – když se člověk zamiluje a když se mu narodí dítě. Dá se s tím i souhlasit, ale proč to tak je? Jsou to okamžiky velké radosti, které nás přirozeně „vykopnou“ nahoru v emocích. A ve vysokých, pozitivních emocích se nám v životě vede dobře. Je to v podstatě takhle jednoduché. Každá emoce má totiž svou vlnovou délku a tudíž i vibraci a co „vysíláme“, to přitahujeme. A proto skutečně zamilovanost, láska a narození potomka v životech mnoha lidí způsobily velkou pozitivní změnu.

Dá se říci, že „Matrix“ nebo „programy“ nás ve skutečnosti přestávají ovládat ve chvíli, kdy žijeme ve vysokých emocích. Takže každý okamžik našeho života, který nás do vysokých, pozitivních emocí dostává, je v podstatě platnou terapií nebo „Neuro restartem“.

Cílem každé terapie by proto mělo být dostat člověka do co nejvyšších emocí a vrátit mu schopnost rychle se zotavit z negativních emocí, do kterých se může díky některým nepříjemným událostem logicky dostat. Člověk, který odhalí své podvědomí a minimálně omezí nebo úplně odstraní jeho vliv na svůj život, takového stavu dosáhne.

Jak si můžeme dělat takový malý „Neuro restart“ sami

Pokud chceme svůj život proměnit, chceme ho transformovat do jiné roviny, můžeme na lidi, věci i situace „vysílat“ přátelskost. Je to taková malá „první pomoc“, ale je to opravdu způsob, jak dostávat sebe sama do vyšší a vyšší emoce. Někdy to můžete vyzkoušet. Ideální je dělat to celé dny. Funguje to na lidi, zvířata, situace. Například moje kamarádka řešila příliv financí na jeden projekt. A chvilku vysílala přátelskost k bankovnímu účtu tohoto projektu (představila si ho při tom) a za pár minut dostala finanční nabídku. Takže to může ve skutečnosti přinášet do našich životů „zázraky“. Jen to chce vytrvat, i když zázrak nepřijde hned. Když už je člověk příliš udolaný a nemá sílu vysílat přátelské signály, pak je první pomoc přinutit se smát. Opravdu se přinutit. Funguje to zajímavě, protože někdy vás při tom smíchu napadne řešení zdánlivě neřešitelného, někdy se jen změní pocit, změní se prostě vibrace a to s sebou přinese další změny.

Definitivním řešením je pracovat na sobě a dostat se do stavu, kdy se v emocích svobodně pohybujeme a jsme v těch pozitivních přirozeně. Potom se nemusíme do vysílání přátelskosti nijak nutit, protože je nám to vlastní.

Závěrem

Nechci hodnotit, jestli Neuro restart funguje nebo nefunguje. Z mého hlediska je to pohled trochu omezený, protože pracuje jen na základě fungování mozku. Já se dívám na člověka jako na tělo, mysl (vědomou i nevědomou) a ducha. A jako vládce naší reality vidím nás samotné, ducha. A čím jsou vyšší vědomí a schopnosti ducha, tím lépe mu slouží mysl i tělo. V podstatě základní předpoklad platí obecně: když člověk objeví úvahy, na základě kterých funguje, může je změnit a tím změní i svůj život. Vím, cesta k vyššímu vědomí a schopnostem může být náročná. Každý člověk sám si musí zvolit, jestli toho dosáhnout chce a pokud ano, jakou cestou. Všichni máme právo volby.





Autor: Milena Bildová


abgrenzung

Bezplatnou Konzultaci
... nebo vyplňte tento formulář
a nechte si e-mailem zaslat bezplatné zhodnocení a návrh řešení vaší situace:

Jméno:
E-mail:
Vaše situace:
 

abgrenzung

Kontaktujte mne a domluvte si bezplatnou konzultaci


© Milena Bildová / Telefon (00420) 222 783 144 / Mobilní telefon: (00420) 604 328 800 / Adresa: Vamberská 263, 199 00 Praha 9