uleva
Osobní konzultant – Praha
český
English
Úvodní stránka     O mně     Služby     Akce     Proč já     Reference     Články     Otázky a odpovědi     Kontakt
Trauma

 
Traumata a bloky (programy) v podvědomí

Stává se téměř módní vlnou odstraňovat si nejrůznější bloky a vymazávat programy v podvědomí. Bude to asi proto, že na tom, že nás „blokuje“ cosi v našem myšlení, je hodně pravdy. A nejen to. Nejrůznější traumata a utrpení také souvisí s tím, co leží v naší mysli. Jenže k jejich vyřešení nestačí si pouze poručit myslet jinak. O tom se přesvědčily už tisíce lidí. Proč někomu fungují pravidla uvedená v Tajemství a někomu ne? Ona v zásadě fungují každému. Ale když začnu vědomě jinak myslet a zároveň mám nějaké minulé silné rozhodnutí, které říká opak, pak vítězí ten opak. A já mám pocit, že to nefunguje.

Jak nás ovlivňuje minulost a dá se s tím něco efektivně udělat?

Pojďme si říct pár slov o tom, co to tzv. programy a bloky jsou a odkud se berou. Je to jen tím, že má člověk nešťastné dětství? Nebo tím, co nám od dětství „vtloukali do hlavy“? To v tom samozřejmě může hrát svou roli, a ne nepodstatnou. Náš život ovlivňuje mnoho faktorů, ale nejdůležitější jsou dvě oblasti:
1. výchova
2. to, co jsme sami prožili, zejména okamžiky, kdy jsme prožili něco bolestného, až už na emocionální nebo fyzické úrovni. Vím, mnozí možná nebudou souhlasit, ale do naší mysli se zapisuje vše, co jsme prožili i když jsme byli v bezvědomí. I když jsem prožívali těžkou ztrátu a sotva jsme vnímali své okolí, v naší mysli je ve skutečnosti zaznamenáno vše, co se kolem nás dělo, vše o čem se kolem nás mluvilo a všechny naše myšlenky, dobré i zlé. Stovky hodin výzkumů nakonec potvrdily, že v mysli je skutečně uloženo vše, i to, na co si běžně nevzpomínáme.
Pojďme se na to podívat blíž.

Výchova
Tu nelze při vytváření bloků rozhodně opominout. To, co nám rodiče, učitelé, profesoři a jiní lidé, kteří se podíleli na naší výchově, dali do vínku, rozhodně formuje náš charakter, sebevědomí i postoje k životu i jiným lidem obecně. Ať už rodiče dají dítěti vše, co chce, nebo ho naopak drží velmi zkrátka, nějakým způsobem to ovlivní jeho chování v budoucnosti. To, jak se rodiče chovají sami k sobě, k sobě navzájem a k jiným lidem, jestli jim důvěřují, mají je rádi, nebo naopak, ovlivní postoje dítěte k ostatním. Někdy může dítě až extrémně následovat vzor těch, kdo ho vychovávali, jindy může dělat úplný opak. A někdy se v jeho životě vzor rodičů a jiných lidí, s nimiž vyrůstalo, objeví jen sem tam. Ale pravdou stejně zůstává, že i dvě stejně vychovávané děti jsou často naprosto odlišné. To je dané tím, že ve své podstatě jsou to jiné osobnosti. Díky tomu rozdílně vnímají dění kolem sebe a rozdílně na ně reagují. A tím se dostáváme k druhé oblasti.

Naše prožitky
Tady tkví podstata celého problému. Už od dětství se vrháme do rozmanitých dobrodružství, prožíváme nejrůznější dobré i špatné zkušenosti, ztráty – pro dítě je například velmi bolestné, když se mu ztratí milované zvířátko nebo přijde o kamaráda. Jak dospíváme, takových situací může v našich životech přibývat. Po ztrátách, nehodách, zraněních, či operacích se jeden člověk může zotavit velmi rychle a bez následků, jiný už nemá takovou vitalitu jako dřív. Souvisí to samozřejmě se sílou osobnosti, ale hraje tu roli také to, co se v dané době kolem nás děje. Například moje maminka měla po operaci kyčelního kloubu neustále pocit, že ta noha jí visí na provázku. Přestože z lékařského hlediska byla naprosto v pořádku, toho pocitu se nemohla zbavit. Proč? Protože pan doktor tuto větu při operaci pronesl. V okamžicích velmi těžkých ztrát děláme nejrůznější závěry a rozhodnutí. Od „já už si nikdy nikoho nenajdu“, přes „všechny ženské jsou mrchy/všichni chlapi jsou prasáci“ až po „já bez ní/něj nemůžu žít!“. Nehledě na to, jak dramatické situace prožíváme, naše myšlení funguje neustále. I když se z prožitků vzpamatujeme, žijeme dál a minulost necháme „spát“, mnohdy nás naše neblahé zkušenosti dále ovlivňují, aniž jsme si toho vědomi. Je to jen tím, že se později v životě dostáváme do podobných situací. A v takových situacích pak reagujeme podvědomě tak, jak jsme reagovali my nebo naše okolí v minulosti. Když použiji jednoduché příklady, pokud nás někdy pokousal pes, můžeme se bát i malého štěněte. Pokud jsme měli autohavárii, můžeme se třeba obecně bát sednout za volant, ale také můžeme za volantem reagovat neadekvátně situaci či mít bolesti v místě starého zranění. Když nás podváděl partner nebo partnerka, můžeme si pak nevinné chování našeho nového partnera mylně vykládat jako nevěru, i když se nic takového neděje. Můžeme se vztekat stejně jako náš otec, jehož hlas jsme tak často slýchávali třeba i v době nemocí. Ale zdaleka nemusí jít jen o dramatické události. Pokud nás jednou podvedl nějaký bohatý člověk a my jsme si řekli, že peníze kazí lidi a bohatým se nedá věřit, pak i když jsme to později na vědomé úrovni pustili z hlavy, záhadně se nám může v životě nedostávat peněz. Nerada bych ovšem, aby se tento příklad vykládal jako jediný důvod, proč člověk má finanční problémy. Těch může být mnohem víc.

Takové věci mají tendenci se v životě hromadit. Jedna či dvě drobnosti by nás určitě neporazily. Ale pokud se jich nakupí nějaké množství, může dojít k tomu, že začínáme být opatrnější, obezřetnější, není tak snadné nás o něčem přesvědčit, jsme méně aktivní. Na opatrnosti a obezřetnosti samozřejmě není v zásadě nic špatného. Špatně to začne být ve chvíli, kdy nás to brzdí v životě. Když nám to začne bránit v radosti ze života a naplnění svých snů. Člověk je velmi odolný, takže většinou i přes mnohá zklamání zkouší pořád dál své cíle uskutečnit. (Pokud už nedojde do bodu, kdy žádné sny nemá a žije jen ze dne na den.) Jak jsem uvedla výše, souvisí to se silou osobnosti. Někdo prožije několik ztrát a přesto dokáže navázat další vztah a šťastně ho prožít. Běžnější je, že člověk se po první ztrátě zotaví relativně rychle, po druhé už mu to trvá delší dobu a v dalším vztahu je opatrnější, po třetí začnou být jeho nové vztahy více či méně problematické a po dalších už to někdy i vzdá. Dnes běžně potkáte lidi, kteří chtějí volné vztahy, brát si jeden od druhého jen to hezké, ale žít si každý sám. Může to být neochotou převzít za toho druhého plnou zodpovědnost nebo jen obrana před možnou budoucí ztrátou.

Minulost nás může ovlivňovat mnoha způsoby. I některé z našich úvah, na kterých velmi lpíme, nám ve skutečnosti nejsou úplně vlastní, jsou jen výsledkem minulých zkušeností. A často, i když víme, že nám negativně ovlivňují život, se jich nedokážeme sami jednoduše zbavit. Každý člověk je samozřejmě jiný, je individualitou a je jedinečný. Máme různé sny, touhy a cíle. Baví nás jiná práce a dáváme přednost různým aktivitám. Nemusíme všichni milovat jízdu na kole nebo lyžování. Či dokonce houslové koncerty. Nejde o to, že bez vlivů minulosti bychom byli všichni stejní. Naopak. Jde především o to, že pokud nejezdím výtahem, protože posiluji chůzí po schodech svou kondici, je to fajn. A v mrakodrapu s klidem výtah použiji, protože těch 80 pater se mi opravdu šlapat nechce. Pokud říkám, že nejezdím výtahem, protože posiluji svou kondici, ale když dojde na mrakodrap, radši riskuji infarkt chůzí do 80. patra, než bych se svezla výtahem, bude důvod mého vyhýbání se výtahu někde jinde. Minulost nám může bránit vidět přítomnost a lidi kolem nás takové, jaké jsou. To může vést k promarněným šancím, zničeným vztahům, zbytečným rozchodům a mnoha dalším utrpením. A tak se náš život může vyvíjet jiným směrem, než bychom chtěli.

Jak bloky (a programy) efektivně vyřešit?

Dnes existuje spousta metod, které řešení nabízejí. Jsou lidé, kteří vám řeknou, co z vaší minulosti vás ovlivňuje, proč jste potkali toho či onoho člověka. Nechci nic soudit, protože mnoho věcí má svou míru úspěšnosti, někteří lidé způsobili zázraky. Nicméně je jedna věc, která funguje pro každého. A to je pohled pod pokličku vědomí. Jednoduše se podívat na minulost, objevit to skryté, co mělo vliv na náš život a tím zrušit účinnost tohoto vlivu a dostat svůj život víc pod vlastní kontrolu. A toho je schopen každý. U někoho se musí po krůčkách, u někoho to jde jednodušeji. Ale schopnosti odhalit svou minulost může dosáhnout každý člověk. Jde to bez drog, hypnózy a léků. Více informací najdete zde.

Prevence
Vliv naší minulosti na náš život se projevuje nejvíc ve stresových situacích, když jsme unavení, nevyspalí, nenajedení. Mnohem víc se projevuje u lidí, kteří mají špatnou životosprávu, nenajdou si čas na odpočinek a zdravé jídlo. Takže prevence spočívá v tom, že člověk dodržuje alespoň základní pravidla, jakými jsou dostatek spánku a výživné jídlo poskytující potřebné vitamíny a minerály. Tím můžeme vlivy minulosti na náš život trochu oslabit. Ale definitivním řešením je minulost odstěhovat – to nelze udělat tím, že před ní utečeme. Ale můžeme se na ni podívat, zpříma, bez ucukávání a uhýbání, nejlépe s pomocí vhodného průvodce, a potom se rozhodovat svobodně, protože už není žádný skrytý vliv, který by byl v rozporu s našimi přáními.



Autor: Milena Bildová
abgrenzung

Bezplatnou Konzultaci
... nebo vyplňte tento formulář
a nechte si e-mailem zaslat bezplatné zhodnocení a návrh řešení vaší situace:

Jméno:
E-mail:
Vaše situace:
 

abgrenzung

Kontaktujte mne a domluvte si bezplatnou konzultaci


© Milena Bildová / Telefon (00420) 222 783 144 / Mobilní telefon: (00420) 604 328 800 / Adresa: Vamberská 263, 199 00 Praha 9