uleva
Osobní konzultant – Praha
český
English
Úvodní stránka     O mně     Služby     Akce     Proč já     Reference     Články     Otázky a odpovědi     Kontakt

Zranění a nemoci dětí

 
Zranění a nemoci dětí

Když se naše dítě zraní nebo onemocní, je nám ho pochopitelně líto a chceme pro něj to nejlepší. Ale bohužel samotná lítost moc nepomůže a někdy může dokonce i ublížit. Proč tomu tak je? A jak tedy dítěti účinně pomoci?

Pojďme se napřed podívat na roli soucitu. V první řadě je třeba si soucit neplést s náklonností a láskou. Náklonnost i láska jsou pro děti nezbytné a nikdy jim nemohou žádným způsobem ublížit. Každopádně abychom někomu byli vůbec schopni pomoci, nemůže nám být lhostejný, takže nějaká míra soucitu je nezbytná. Soucit není dobrý pouze v té podobě, kdy zraněného jen litujeme, říkáme, že je chudáček a snažíme se mu to všemožně dát najevo, případně mu nezvykle podstrojujeme. Funguje zde pravidlo, že co potvrdíme, to dostaneme. Když například obvykle přijímáme to, co se dítěti povede, jako samozřejmost a věnujeme mu pozornost jen ve chvílích, kdy se mu moc nedaří, tak i když se mu snažíme v tom, co mu dobře nejde, pomoci, kupodivu dostaneme často pravý opak. Proč? Jednoduše proto, že dítě naši pozornost a péči potřebuje a pokud mu je dáváme převážně ve chvílích, kdy mu něco nejde nebo kdy něco zkazí, pak bude dělat přesně to. Samozřejmě to neznamená, že je nejlepší dítěti nepomáhat nebo přehlížet věci, které nejsou v pořádku, ale znamená to věnovat víc pozornosti tomu, co dělá dobře, a důsledně to potvrzovat a chválit.

Jak to souvisí se zraněním a nemocí? Funguje tady stejný mechanizmus. Pokud od nás dítě v době, kdy je nemocné nebo má úraz, dostává přehnanou péči a lásku a pozornost a případně ještě věci nebo dobrůtky, které mu obvykle nedopřejeme, může si vypracovat mechanizmus, že onemocní (ano, opravdu to je možné, nemluvíme zde o simulování), kdykoli bude cítit, že nemá dostatek lásky, naší pozornosti, nebo bude chtít něco, co mu obvykle nedáváme. Tento mechanizmus se časem stane automatickým a může se s člověkem táhnout až do dospělosti a značně mu komplikovat život. Možná jste někdy viděli manžela, který onemocní, kdykoli má pocit, že se mu manželka dostatečně nevěnuje. A bohužel čím míň to funguje – to znamená, čím méně pozornosti mu manželka na základě jeho nemoci dává – tím víc se mohou zhoršovat jeho zdravotní problémy. Pravděpodobně v jeho dětství existoval někdo (rodiče nebo prarodiče nebo jiná blízká osoba), kdo mu věnoval přehnanou péči a pozornost zejména v době, kdy byl nemocný. A protože mu to v dětství fungovalo, používá to „podvědomě“ i v dospělosti a to bez ohledu na to, zda to funguje, nebo ne. Tento mechanizmus totiž funguje mimo jeho vědomou kontrolu.

V žádném případě to neznamená, že bychom neměli o zraněné nebo nemocné dítě pečovat a neměli bychom ho milovat. Naopak. Jen by péče a pozornost v době nemoci neměly být neobvyklé a větší než za normálních okolností.

Co tedy dělat když se dítě zraní nebo onemocní?

V případě malého zranění často stačí dítě obejmout, nechat vyplakat, jemně zranění ošetřit a nic víc není potřeba. Pokud má na zranění dítě stále pozornost, můžeme ho nechat celou situaci několikrát převyprávět a skutečně se o jeho příběh bez jakéhokoli hodnocení zajímat. Po několika vyprávěních dítě ztratí ze zranění pozornost. Pokud ještě neumí dobře mluvit, může vám to, co se stalo, nakreslit nebo zahrát s panenkami. Pokud je zranění vážnější, je samozřejmě třeba především zajistit potřebnou lékařskou péči. Takové zranění je většinou provázené sníženým vědomím, i když dítě není v naprostém bezvědomí. Můžeme mu dát lásku najevo dotekem, pohlazením, tím, že ho vezmeme do náručí, ale nejlepší je nemluvit. Není dobré říkat věci jako: „Chudinko, ty jsi takový smolař,“ ani „Máma tě nikdy neopustí a bude pořád s tebou“ a podobně. Při sníženém vědomí se totiž taková věta uloží do jeho podvědomí a naše podvědomí bohužel neuvažuje rozumně. To znamená, že to, co bylo v době zranění řečeno, se jednoznačně pojí s prožitou bolestí, pro naše podvědomí se v podstatě pak bolest rovná „máma tě nikdy neopustí…“ a „...jsi smolař“. Člověk se potom může v životě nejen cítit jako smolař a tím si „přivolávat smůlu“, ale může zároveň onemocnět, když bude postrádat matku, protože „máma tě nikdy neopustí“ se rovná bolesti, takže z hlediska podvědomí, když tam bude ta bolest, bude tam i máma. A tím bychom mu samozřejmě moc nepomohli. Přestože se to může zdát absurdní, nejlepší je omezit mluvení na naprosto nezbytné minimum a pokud to jde, zachovat ticho. Protože nikdy nevíme, co mohou slova vyřčená u dítěte nebo osoby se sníženým vědomím později v jeho životě způsobovat. Napadá mě teď jeden příklad z operace. Při výměně kyčelního kloubu prohlásil lékař: „Ta noha visí na provázku.“ Pacient byl samozřejmě v bezvědomí. Ještě dlouho po operaci však měl stále pocit, že mu „noha visí na provázku“, a to i přesto, že vše se dobře zahojilo, z lékařského hlediska bylo vše v naprostém pořádku, pacient byl bez fyzických potíží. Ale ten pocit tam zůstával. Takže je určitě dobré nepodceňovat pozdější účinek slov vyřčených v přítomnosti nemocného nebo zraněného dítěte, jehož vědomí je sníženo.

V případě nemoci lze postupovat podobně. Podle závažnosti vyhledat lékařskou péči a určitě dát dítěti najevo, že jste s ním, že je v bezpečí a máte ho rádi. Ale vynechat takové věci jako: „když jsi nemocný, tak se na ten film můžeš podívat“, „když jsi nemocná, můžeš si hrát na počítači“, „upeču ti tvůj oblíbený dort“, a podobně. Rozhodně není dobré „kvůli nemoci“ porušovat pravidla, která máte jinak s dítětem dohodnutá. Samozřejmě s výjimkou takových věcí, jako je pomoc v domácnosti, určitě ho nebudete honit mýt nádobí s horečkou. Ale je třeba takovou věc nijak nezdůrazňovat slovně, tím mám na mysli, neříkat: „Dnes to nádobí udělám já, když jsi nemocný.“ Oblíbený dort, návštěvu kina nebo cokoli, čím chcete své dítě potěšit, je dobré si nechat, až se zase uzdraví, a nijak to s nemocí nespojovat. Naopak to spojit se zdravím, jako například: „Když už je ti dobře, tak půjdeme do kina.“

Časté nemoci a zranění

Pokud je dítě nemocné často nebo si často způsobí nějaký úraz, je třeba se podívat trochu blíž na jeho život a prostředí, ve kterém žije. Nezřídka se v takovém případě v okolí dítěte – ať už mezi kamarády nebo ve škole nebo přímo doma – nachází někdo, kdo ho nějakým způsobem potlačuje nebo znehodnocuje, snižuje jeho sebevědomí nebo ho nějak trápí. Takovou situaci je potom třeba zvládnout.

Dítě je nádherný dar a my jako rodiče pomáháme vytvářet jeho budoucnost. Čím lépe to děláme, tím lepší budou také naše budoucnost a naše stáří.





Autor: Milena Bildová


abgrenzung

Bezplatnou Konzultaci
... nebo vyplňte tento formulář
a nechte si e-mailem zaslat bezplatné zhodnocení a návrh řešení vaší situace:

Jméno:
E-mail:
Vaše situace:
 

abgrenzung

Kontaktujte mne a domluvte si bezplatnou konzultaci


© Milena Bildová / Telefon (00420) 222 783 144 / Mobilní telefon: (00420) 604 328 800 / Adresa: Vamberská 263, 199 00 Praha 9